SHRNUTÍ PROBLEMATIKY

V poslední době se stále častěji v souvislosti s urbánní politikou skloňuje slovo udržitelnost. Svět prochází změnami, které se přirozeně dotýkají také mobility. Se zvyšující se poptávkou po dopravě a přepravě v České republice se zvyšuje i počet automobilů osobního a nákladního typu. Města musí stále častěji reagovat na problémy s tím spojené.

Negativní důsledky rostoucí prostorové mobility a suburbanizace už byly mnohokrát popsány. Negativním důsledkem suburbanizace je zvyšování dopravní zátěže (zejména individuální automobilovou dopravou) ve spádových oblastech měst a doprava ve městech samotných. Růst mobility lidí má významný dopad i na lokální úrovni, a to na prostorové rozložení obslužných funkcí a pracovišť. Bez účinné územní regulace se zejména komerční zařízení občanského vybavení (obchody, služby obyvatelstvu) soustřeďují do větších zařízení a komplexů, naopak zanikají malé místní provozovny, které dosud obsluhovaly malé obce nebo místní části ve městech. Tento vývoj negativně pociťují zejména sociálně slabší obyvatelé a senioři, tedy ty skupiny, jejichž prostorová mobilita je finančně nebo fyzicky omezena.

Nadále lze očekávat růst i prostorové mobility spojené s jednotlivými fázemi životního cyklu. I v tomto ohledu začíná česká populace sledovat trendy západoevropských zemí, kdy zejména senioři odcházejí z metropolitních a městských regionů a vyhledávají klidnější prostředí s blízkostí přírody, ale zároveň s dobrou dostupností potřebných služeb ve své zemi či v zahraničí.

Se zvyšující se poptávkou po dopravě a přepravě v České republice se zvyšuje i počet automobilů osobního a nákladního typu. Doprava, zejména automobilová, je zdrojem emisí velkého množství znečišťujících látek. V odborné literatuře a metodikách pro hodnocení kvality ovzduší je identifikováno několik set polutantů emitovaných mobilními zdroji. Hlavním zdrojem emisí jsou spalovací motory dopravních prostředků, nezanedbatelný podíl však mají i emise pocházející z mechanického opotřebení jejich součástí (brzdy, pneumatiky) a povrchu vozovek, jakož i resuspenze částic usazených na povrchu komunikací.

Řešení předpokládá částečnou změnu dopravního chování, která je ovšem výsledkem celé řady faktorů. Téma udržitelnosti je dnes spojováno hlavně s úsporou energií, šetření potravinami, vodou a třídění odpadu. Přestože hustota motorové dopravy patří mezi nejvíce kritizované jevy v našich městech, v porovnání s jinými aktivitami je omezení přepravy autem jedno z nejméně populárních opatření[1]. Přístup většiny obyvatel k řešení mobility je typicky v duchu NIMBY (anglický akronym s významem Not In My Back Yard, tj. česky „ne na mém dvorku“). I proto vznikla značka Město s dobrou adresou, aby pomohla představit téma integrované/inkluzivní dopravy přitažlivě a srozumitelně.



[1] Zdroj 1: výzkum IPSOS pro Českou podnikatelskou radu pro udržitelný rozvoj (CBCSD), listopad 2013

Zdroj 2: https://www.mmr.cz/getmedia/78127a2e-ade4-4460-92dc-726e2bce6d16/2_Podklad-pro-kulaty-stul-21-04-2016_udrzitelna-sidla.pdf

Zdroj 3: https://www.dataplan.info/texty/Draft-strategie-CR2030-pro-Databazi-strategii.doc

TROCHU Z JINÉHO SOUDKU

Celá záložka je o faktech a číslech? Jak chcete ale vypočítat lidské štěstí a pohodu? I na to je recept. S trochou nadsázky se můžeme učit od Bhútánské království, kde od roku 1972 měří svůj rozvoj podle tzv. hrubého národního štěstí. Klasičtí ekonomové se možná ohradí, že měřit něco tak subjektivního jako štěstí prostě nejde. Je to jakýsi extrémní protipól k našemu hrubému domácímu produktu. Ten měří velmi dobře ekonomickou výkonnost, ale jako ukazatel kvality života je značně zavádějící.

Malé je krásné, tvrdil již před čtyřiceti lety britský ekonom německého původu E.F.Schumacher. Není třeba být posedlý kvantitativním růstem a velkostí. Příroda miluje rozmanitost.