KOORDINÁTOR MOBILITY

Město by mělo mít svého koordinátora mobility a pracovní skupinu na řešení otázek městské mobility. Obrovský problém je starobylý systém veřejné správy. Přebujelá byrokracie, kde pravá ruka neví, co dělá levá, x úřadů pro jeden papír. Často se stane, že třeba rok se pracuje na participaci s občany a pak všechno zablokuje jeden ze čtyřiceti úřadů, co o tom rozhodují. Iniciativa se v rámci sbližování všech zúčastněných snaží naučit úřady spolu komunikovat tak, aby stavba neztroskotala na jednom úředníkovi.

TEORETICKÁ VÝCHODISKA
Koordinátor městské mobility je oficiální zástupce města, který v rámci svých kompetencí a reálných možností zprostředkovává a pomáhá zajišťovat koordinaci  činností, které vedou k rozvoji městské mobility.

INSTITUCIONALIZACE
Zkušenosti z Německa, Nizozemska i dalších zemí ukazují, že volba vhodné formy institucionalizace je pro účinnou podporu udržitelné mobility nezbytně nutná. Pro zavádění cyklistické, pěší a veřejné dopravy jako integrální součásti plánování a rozvoje města je možné nalézt a zvolit odpovídající vhodnou podobu, např. ve formě pozice koordinátora pro mobilitu, pracovní skupiny pro městskou mobilitu, mluvčího apod. Jak dosáhnout toho, aby se otázky udržitelné mobility řešily automaticky a v dostatečné míře na všech úrovních obce a v rámci každé plánovací činnosti? Obvykle je k tomu potřeba:

Najít alespoň jednoho člena místní samosprávy, který bude zdůrazňovat potřeby městské mobility a bude předkládat jejich řešení na jednáních rady a zastupitelstvech města. Jmenovat koordinátora pro městskou mobilitu a ustanovit stálou vnitřní pracovní skupinu pro politiku udržitelné dopravy, která bude složená jak ze zástupců státní správy, tak samosprávy.
 
KOORDINÁTOR MĚSTSKÉ MOBILITY
Koordinátor by měl mít konkrétní práva a povinnosti prostřednictvím plánu udržitelné městské mobility. Vybraná podoba řešení udržitelné mobility by měla mít ve své kompetenci plánování sítě, infrastrukturu, propagaci, služby atd. Aby se lépe zapojili občané a zlepšil se oběh informací, může tato pozice také fungovat jako kontaktní místo a zajišťovat kontakt s veřejností. Zkušenosti z měst hovoří jasně: nezáleží tolik na tom, ve které části administrativy je daná pozice zřízena. Mnohem důležitější je, jaká zodpovědnost a které povinnosti jsou dané pozici svěřeny. Koordinátor městské mobility (a jeho pracovní skupina) by měl mít následující pravomoci a z nich vyplývající úkoly:

  • Měl by být zapojen do všech otázek, které se týkají dopravy obecně. Co se dotýká dopravy, dotýká se totiž také městské mobility.
  • Měl by se zapojit do všech plánů tvorby a změny infrastruktury města i do všech projektů, které mají na dopravu vliv. Měl by mít právo vyžadovat změny plánů, pokud jsou v nich potřeby cyklistů a pěších opomíjeny.
  • Žádný profesionál nedokáže vyřešit otázky zavádění podpory udržitelné mobility sám. Proto je důležité, aby do otázek týkajících se udržitelné mobility byly zapojeny i další profese, jako je dopravní plánování a projektování, finanční plánování, marketing, PR a zapojení médií.
  • Koordinátor potřebuje svůj vlastní rozpočet (tj. položku v rozpočtu města), aby se vybraná opatření mohla realizovat v krátkodobém horizontu.
  • Koordinátor městské mobility je také veřejná osoba. Proto musí mít možnost, aby v rámci lokální politické atmosféry mohl udržitelnou mobilitu prezentovat a vytvářet pozitivní dojem. To zahrnuje jak propagaci a popularizaci udržitelné mobility ve městě, tak i výměnu zkušeností s dalšími městy a mezi institucemi.
  • Každý, kdo na otázce cyklistiky pracuje, by měl mít také kladný vztah ke kolu a zkušenosti s pohybem na jízdním kole.
  • Zodpovědností koordinátora městské mobility má být dosažení cílů, které si daná obec stanovila v oblasti plánu udržitelné městské mobility, což zahrnuje i rozvoj vlastních koncepcí a nápadů na menší vylepšení v infrastruktuře obce.

Výše zmíněné formy institucionalizace nejsou zdaleka jedinou možnou cestou a představují ideální podobu, jak zavádět do měst pozitivní kulturu městské mobility. Další zainteresované strany, jak  administrativě, tak i ve společnosti, mají také svůj podíl na výsledku.

FORMY SPOLUPRÁCE
Doporučení pro spolupráci se vztahují na tyto tři skupiny:

  • Spolupráce s dalšími obcemi: výměna zkušeností s dalšími městy s podobnými problémy může být velmi prospěšná; jejich zkušenost může ukázat řešení, která se mohou uplatnit ve vlastním městě. Poučení z dobré a dokonce i špatné praxe jiných měst přispívá k odbornosti všech. Kromě toho mohou příklady dobré praxe z okolních měst pomoci v přesvědčování oponentů o výhodách nějakého opatření. Dále se doporučuje posílit spolupráci s okolními obcemi při definování a uskutečňování společných cílů.
  • Mezioborová spolupráce: umožňuje využít výhody synergie. Například cyklistická doprava představuje významný přínos jak pro prostor v němž žijeme, tak pro životní prostředí, zdraví i tělesnou kondici. Je snazší dosáhnout společných cílů v těchto oblastech, dojde-li ke spolupráci mezi jednotlivými obory nebo dalšími správními či územními celky, např. na společných akcích, na tvorbě společných letáků atd.
  • Pomocí spolupráce s veřejností a zájmovými subjekty se může zvýšit míra přijetí jakéhokoliv opatření, zlepšit pochopení dané problematiky u různých zájmových skupin, a také nalézt společné řešení nebo vhodný kompromis. Je důležité co nejdříve zapojit do plánovacího procesu každého, na koho může mít tento proces nějaký dopad. Právě koordinátor se pro veřejnost i zainteresované subjekty stává kontaktní osobou v otázkách souvisejících s udržitelnou mobilitou.